Napsali o F Scéně 2005
F SCÉNU zahájily rozpustilé Čertovinky
Letošní osmý ročník letních folklorních večerů odstartoval za krásného počasí tradičně na nádvoří hradu Špilberk vystoupením Vojenského uměleckého souboru ONDRÁŠ, který nabídl své celovečerní Čertovinky. Je to volné taneční zpracování známé pohádky Boženy Němcové Čert a Káča asimilující jak známé lidové písně, tak původní „ohlasově“ laděnou tvorbu. Protože jde o pohádku českou, ocitáme se nejprve nejspíše ve víru jihočeského folkloru, když se však Káča svého Čerta nechce pustit, ten s ní zavítá „přes hory a doly“ až na Valašsko nebo na slovenskou salaš. Takže tu opět máme zajímavou procházku rozmanitými folklorními regiony. Čert a Káča á la ONDRÁŠ je poutavá pohádková suita o devíti číslech s názvy např. Klebetnice, Pekelné pastorále či Na salaši, pod jejich choreografií, hudbou, případně i textem jsou podepsáni sice různí autoři (např. Martin Kovář, David Pavlíček, Zdeněk Vejvoda), ale celé pásmo působí naprosto kompaktně. Sám titul Čertovinky napovídá, že k vidu a sluchu přijde nemalá dávka zlobivé pekelné poťouchlosti, samozřejmě v porcích spíše humorných, ale své nezastupitelné místo tu má i lyrika a kontrastní ztišení, takže Čertovinky jsou nakonec stejně dovádivé jako poetické.
A nebyl by to ONDRÁŠ, kdyby se v obou polohách necítil jako ryba ve vodě. Opravdu pohádka pro děti i dospělé s velevtipnými průpovídkami obou Čertovských rarášků, kdy se David Pavlíček i Martin Rezek stávají zároveň i konferenciérskými průvodci celým pěkně rozparáděným tanečním balábile.
Před oficiálním zahájením čekalo diváky překvapení: v krátkém entrée se představil soubor Al Ramtha ze severního Jordánska, účastník letošního strážnického festivalu. V několika ukázkách z pokladnice domácího folkloru z našeho pohledu zaujal silným závanem exotiky, který se spíše než tanečním projevem připomínal pregnantním rytmem. Ne nadarmo tu proto také jednou z hlavních rekvizit byl buben, s nímž sólista vyváděl pěkné kousky, které dokázaly zabavit stejně uši jako oči. Byl to parádní večer.
Vladimír Čech
Ondráš odstartoval F Scénu 2005 po čertech dobře
Čtvrteční večer na nádvoří Špilberku odstartoval již VIII. ročník cyklu letních folklorních večerů F Scéna 2005. Cyklus pěti prodloužených víkendů nabídne obyvatelům i návštěvníkům Brna přehlídku hostujících folklorních souborů. I tentokrát zahájil pořádající vojenský umělecký soubor Ondráš na Špilberku a to pořadem Čertovinky. Pohádka pro dospělé a odvážné děti je lidové taneční divadlo, které mělo premiéru loni na podzim v souvislosti s oslavami 50. výročí založení souboru. Prezentací na špilberském nádvoří dostalo provedení rámec, který umocňoval náladu a umožnil účinkujícím se lépe uvolnit a více si herecké „špílce“ prožít. Pásmo, které diváka provází od jižních Čech až po Slovensko (dozvíte se, že cesta z Pekla je jen 7 km od Salaše), uváděli a po celou dobu komentovali a logicky dějově spojovali dva zlobiví, zlomyslní, ale roztomilí čertovští rarášci – David Pavlíček a Martin Rezek. Pohádka o Káči, která si osedlala čerta, je tvůrci šťastně odvíjena na půdorysu několika obrazů ze života jihočeské vesnice a akcentuje vykreslení charakterových typů a humorných situací. Jednotlivé obrazy, z nichž každý má svého choreografa i hudebního tvůrce jsou kompaktní, přímo logicky na sebe navazují a vytvářejí jednolitý celek. Hudba vychází z lidových písní a tvoří ohlasy, které dále rozvádí a karikuje. Z protagonistů je nutno vyzvednout výkony Lucie Benešové – Káča, Radka Mokrého – čert, Ladika Šimečka – hospodský, ale je nutno zdůraznit, že v pohádkovém pásmu „není malých rolí“, všichni účinkující mají ve hře své klíčové místo a jsou vykresleni s náruživostí komických herců (Klebetnice). Zahajovací večer F Scény se velmi vydařil a potěšil velké i malé diváky.
Karla Hofmannová
Pentla z Boršic má rezervy v cimbálové muzice
Folklorní soubor Pentla z Boršic byl hostem Vojenského uměleckého souboru Ondráš na „F Scéně 2005“, VIII. ročníku festivalu letních folklorních večerů v Brně. Nádvoří na Staré radnici je o prodloužených víkendech již trvale vyhledávaným místem turistů, kteří zde rádi tráví pohodové letní večery při návštěvě Brna. Soubor předvedl taneční obrazy ze života moravské vesnice, provázené zpěvem a prokládané hudebními čísly stejnojmenné cimbálové muziky. Mladí členové taneční skupiny vkládali do svého výkonu radost z pohybu a z kreativních akcí, jako čistí amatéři se však nedokázali zcela uvolnit a zamaskovat obavy, zda vše vyjde tak, jak je nazkoušeno. Tyto projevy trémy však vzbuzovaly u diváků spíše sympatie. Pracovní motivy ze Slovácka (Vinohrad) byly líbezné a okouzlily nápadem, Čardášové variace z moravsko-slovenského pomezí měly jiskru (Čardáš), taneční konfrontace z moravsko-slovenských hranic (Pod Javorinů) stavěly vtipně na furiantství a soupeření mladých chlapců.
Jiskra a touha se předvést v tom nejlepším světle však bohužel zcela chyběla cimbálové muzice pod vedením primáše Jakuba Špalka. Z jejich projevu bylo cítit únavu, zpěv byl citelně „pod tónem“ a zvukově byl projev jednotvárný a toporně nepříjemný (cimbál). Proč tomu tak je, si musí uvědomit hudebníci sami a zapracovat na projevu tak, aby v příštím roce příjemně překvapili a byli taneční složce rovnocenným partnerem.
Karla Hofmannová
„F Scéna 2005“ je nabitá pozitivní energií
Je vám smutno? Máte depku nebo jen tak náladu pod psa a nevíte co s tím? Jděte se podívat na víkendové letní folklorní večery na Staré radnici, které pořádá vojenský umělecký soubor Ondráš. O tomto prodlouženém víkendu servíroval skutečně „To nejlepší…“ ze své produkce a nutno říci, že si účinkující dali jaksepatří záležet (řeč je o čtvrtečním večeru). Zcela zaplněný prostor nádvoří prozrazoval multikulturní publikum a tomuto faktu se pohotově přizpůsobili i umělci. Vstupní uvítání zaznělo nejen v angličtině a němčině, ale i ve francouzštině, italštině, polštině, ruštině, maďarštině a dokonce i v japonštině! Teprve potom přišla na řadu čeština a po ní i brněnský hantec. Vskutku světový rámec pro folklorní obrázky někdejšího lidového způsobu života a kultury Čech, Valašska, Myjavy, Korytné, Kopanic a to vše proložené výlety do folklorního bohatství Rumunska.
Celý pořad působil jako jedno velké klání, koncert v původním slova smyslu, tedy předvádění se a vzájemné soupeření sólistů, cimbálové kapely, zpěváků i tanečníků. Perfektní technické vybavení účinkujících bylo využito nápaditou a vtipnou choreografií a podtrženo efektními kroji. Taneční kreace byly svojí precizností skutečně hodny profesionálů a téměř akrobatické výkony mužské části (Valašské točené), vtip ( Straňanští obrázci) a furiantství mládí (Čert a Káča v podání Dagmar Podzemné a Radka Mokrého a Skočná) nenechaly nikoho v hledišti chladným. Soubor využil i efektní prvky, jako sólo pro zobcovou flétnu (Antonín Špaček) ve vlastní úpravě instrumentální skladby z Rumunska , hra na „koncovku“ v melodiích z Valašské Bystřice (Lubomír Graffe), či předvedení krásně vyvedeného vozembouchu. Cimbálová kapela pod vedením Michala Gani excelovala především v instrumentálních číslech. Soupeření primášů (Michal Gaňa, Lubomír Graffe, Petr Král, Michal Ševčík) vyvrcholilo předvedením se všech členů houslové skupiny jako rovnocenných partnerů (U myjavských hudců, Hriňovský tanec). Ovace na otevřené scéně získal zaslouženě také cimbálista Antonín Horehleď za sólo na rumunské melodie. Při výkonu kapely je v neposlední řadě nutné ocenit i práci zvukařů. Amplifikace hudebních nástrojů umožnila odpoutat se od mikrofonů a využít celého jevištního prostoru při zachování vyváženého zvuku. Horší to již měli zpěváci, jejichž hlasový projev braly jen tři nepříliš kvalitní stojanové mikrofony na předscéně. Tak se pěvecká složka stala nejslabším článkem ve vystoupení, přesto je spravedlivé ocenit dívčí zpěv z Myjavy (Jarmila Hudečková), která musela svést nerovný, ale vítězný boj se zvony na Staré radnici. Domácí obecenstvo a stálí návštěvníci zaregistrovali jistě i to, že soubor přes zásah osudu neopustil jeho duchovní otec Jaroslav Jurášek, v jehož hudební úpravě se odvíjela některá čísla.
Ondráš má dobré kořeny i zázemí, čerpá z kvalitních zdrojů a proto šíří kolem sebe pozitivní vztah k životu a světu. Lepší poslání umění si jistě nelze představit.
Karla Hofmannová
Valašský vojvoda z Kozlovic se trošku styděl
„F Scéna 2005“, pořádaná vojenským uměleckým souborem Ondráš, pokračovala o prvním červencovém víkendu vystoupením hosta z Kozlovic. Amatérský soubor, vedený primášem Zdeňkem Tofelem, má sice taneční, pěveckou a hudební skupinu, ale všichni zde umí všechno. Zpočátku se účinkující poněkud styděli a první čísla byla touto trémou poznamenaná. Viditelná ostýchavost však navodila u publika velkou míru sympatie, zejména nejmladší členové souboru tím působili roztomile a dojemně. Statečně však bojovali, postupně se atmosféra uvolnila a z opatrných a někdy i staticky působících počátků (dívčí sbor) přešli k číslům, ve kterých mohli uplatnit svoji přirozenost (Gdyňský čardáš, Krmášová polka). Zcela se uvolnili ve zbojnické tématice a vrcholem večera se staly komické scény (Lendry, Pijácké o víně, Kořalkové), které se vyznačovaly vtipnou choreografií a fyzickou náročností. Hudební, taneční i pěvecké výkony byly přes značný věkový rozsah účinkujících vyrovnané a měly dobrou úroveň.
Soubor slaví letos 35. výročí vzniku, ale hlásí se k tradici, založené v souvislosti se Slovanskou výstavou v Praze r. 1895. Dramaturgicky nejcennějším je pásmo her a tanců , které zapsal Leoš Janáček v hospodě „U Harabiša“ v Kozlovicích a které bylo prezentováno v roce 1895 v Praze i o tomto víkendu na nádvoří Staré radnice. Valašský vojvoda si jím v Brně statečně vybojoval uznání a pochvalu publika.
Karla Hofmannová
Cifra cifrovala s mladistvým odpichem
Posledním hostem letošní F Scény je uherskohradišťský folklorní soubor Cifra. Ze všech účinkujících letních folklorních večerů je právě on tu benjamínkem, ve srovnání s ostatními vlastně ještě takovým batoletem – vnikl teprve před šesti roky. Mládí Cifře sluší, radost pohledět. Důležitější je, že se nezapře nejen ve švarných postavičkách a miloučkých úsměvech, ale že je to znát i v hlasovém projevu, ve svěžesti témbrů, v zápalu instrumentalistů i ve vitalitě tanečního projevu. Když se sice Cifra ve čtvrtek začala na nádvoří Staré radnice roztáčet, nedoznala čardášově stylizovaná lidůvka Na kopečku stála, stejně jako dolňácký točený párový tanec V tom zeleným hájku, i výlet do Horňácka náležité „vrtivé obrátky“, spíše šlo o pohupování v bocích, kdy všechny figury připomínaly rytmické vlnění na jednom jediném místě. Jako by pódium bylo malé a všichni se tu tísnili a nemohli se proto náležitě rozhoupat. Pak ale přišly chlapecké hry Komáři se ženili (choreografie Martin Rezek) a rázem bylo jasno, že taneční švih kořeněný nemalou dávkou humorné nadsázky si právě řekl o slovo. A když byl nakonec dotěrný hmyz zapuzen veleúčinným sprejem, překvapené publikum nešetřilo hlasitým uznáním v salvách smíchu.
Cifra samozřejmě dramaturgicky loví především ve svém regionu, tedy na Dolňácku, v Kopanicích, v Luhačovickém Zálesí, ale láká ji i východní Slovensko. Šarišské tance z této „ciziny“ pořad Od husliček k čižmičkám uzavírají a jsem přesvědčen, že si jejich závěrečné dovádivě rozohněné takty vždy vynutí opakování, stejně jako tomu bylo nyní při prvním z trojice brněnských večerů. Jmenovitě pochválit by si zasloužili všichni tři vokální sólisté: Petr Číhal, jinak primáš cimbálové muziky, Ivana Skálová i Jakub Tomala. A to za příjemně znějící hlasy, spolehlivou intonaci a vůbec celkově zdravě muzikantský projev. Ostatně přesvědčit se o tom mohou zájemci dnes večer na nádvoří Staré radnice od 20.30 hodin sami. Příští týden letošní Scénu uzavírá domácí Vojenský umělecký soubor Ondráš.
Vladimír Čech
Od husliček k čižmičkám
a od Uherského Hradiště k Šariši putoval folklorní soubor Cifra, poslední host vojenského uměleckého souboru Ondráš a jeho letošní „F Scény“. Mladý soubor, který vznikl r. 1999 z absolventů základní umělecké školy v Uherském Hradišti, teď zúročuje svoji průpravu a své zkušenosti , jako je první místo v celostátním kole dětských cimbálových muzik i cena Laureát Mezinárodního festivalu ve Strážnici. Soubor je tvořen cimbálovou kapelou a taneční složkou dvanácti párů. Základní charakteristikou souboru je líbeznost a živočišná radost ze zpěvu a tance. K tomu přistupuje poctivé zvládnutí muzikantského i tanečního řemesla a přirozená pěvecká technika s precizní výslovností (Ivana Skálová, Petr Číhal). Choreografie, zpočátku poněkud stereotypní (diagonála jako základ je zajímavá, ale brzy se okouká), postupně gradovala a nabývala na nápaditosti. Vedle Lenky Kraváčkové, vedoucí taneční složky, se dobře uplatnili Jana Kučerová a Jana Polášková. Zaujaly především Kopaničářský čardáš, tanec z Horňácka, Bílovské párové tance, točivé tance z oblasti Moravských Kopanic, nebo obuškový tanec s valaškou z Luhačovického Zálesí. Osvěžením bylo vtipné číslo Martina Rezka „Komáři se ženili“, chlapecké hry podle východoslovenských čapášů překvapily nejen čistotou provedení a vtipnou návazností, ale především komediálností a závěrečnou moderní pointou se sprejem na hmyz. Čardáš Šariš pak byl vrcholným závěrečným číslem s pastvou pro oči jak pro taneční figury, tak pro vkusné, barevné a nápaditě sladěné kroje.
Cimbálová kapela pod vedením primáše Petra Číhala, který se současně projevil jako velmi sympatický zpěvák, má všechny atributy profesionálního projevu. Souhra, dynamika, dotahování frází a dynamické „finesy“ dýchaly nejen promyšlenou taktikou, ale i přirozenou muzikantskou intuicí. Uherské Hradiště je nepochybně stále oblastí, kde muzikálnost patří k základnímu vybavení každého člověka a hudební vzdělání a jeho praktické aktivní využití je samozřejmou denní potřebou mladých lidí. Je také jejich devízou a návodem pro úspěšný a šťastný život členů souboru i jejich publika. Děkujeme!
Karla Hofmannová
